Evropa nabízí motorkářům nepřeberné množství tras, které kombinují dechberoucí přírodní scenérie, kvalitní asfalt a technicky zajímavé úseky. V tomto článku vám představíme výběr těch nejzajímavějších tras, které by měl každý milovník jednostopého cestování alespoň jednou projet.
Alpská klasika: Grossglocknerská vysokohorská silnice, Rakousko
Grossglocknerská Hochalpenstraße patří mezi nejikoničtější motorkářské trasy Evropy. Tato 48 kilometrů dlouhá silnice spojuje rakouské spolkové země Salcbursko a Korutany a vede přímo pod nejvyšší horou Rakouska – Grossglocknerem (3 798 m n. m.). Silnice je známá svými 36 ostrými zatáčkami, perfektním asfaltem a fantastickými výhledy na alpské vrcholy, ledovce a hluboká údolí.
Trasa je otevřena pouze od května do října a je zpoplatněna, ale zážitek z jízdy rozhodně stojí za každé euro. Doporučuje se vyjet brzy ráno, kdy je provoz minimální a viditelnost ideální. Kromě samotné silnice stojí za návštěvu i vyhlídkové body jako Kaiser-Franz-Josefs-Höhe nebo návštěvnické centrum u Pasterze – největšího alpského ledovce v Rakousku.
Pro motorkáře představuje Grossglocknerská silnice kombinaci technické jízdy a vizuální extáze – ideální trasa jak pro sportovně laděné jezdce, tak pro cestovatele, kteří si chtějí užít každý kilometr.
Romantická divočina: Transfagarašská magistrála, Rumunsko
Transfagarašská magistrála (DN7C) je rumunskou odpovědí na slavné alpské silnice a pravidelně figuruje na předních příčkách žebříčků nejlepších motorkářských tras světa. Byla postavena v 70. letech minulého století jako strategická vojenská komunikace pod vedením tehdejšího diktátora Nicolae Ceaușesca. Dnes je to jeden z nejvyhledávanějších motorkářských cílů v Evropě.
Silnice se vine pohořím Fagaraš, součástí jižních Karpat, a spojuje města Cârțișoara a Curtea de Argeș. Celková délka činí přibližně 90 km, přičemž nejvyšší bod – tunel pod sedlem Bâlea – leží ve výšce 2 042 metrů. Trasa nabízí vše, co si motorkář může přát: ostré serpentiny, dlouhé rovinky, dramatické mosty, temné tunely a hlavně neuvěřitelně malebné scenérie.
Ideální doba pro projetí magistrály je od července do září, kdy je cesta kompletně průjezdná a počasí relativně stabilní. Vzhledem k místy ne zcela ideálnímu povrchu se doporučuje zvýšená opatrnost, především po dešti. Odměnou vám bude zážitek, na který se nezapomíná.
Silnice snů: Amalfitánské pobřeží, Itálie
Pro ty, kteří hledají spojení jízdy a mořských panoramat, je trasa podél Amalfitánského pobřeží v Itálii tím pravým klenotem. Silnice SS163, známá také jako Strada Amalfitana, se táhne od města Sorrento přes Positano až po Salerno a nabízí asi 50 km jízdy s jedním z nejkrásnějších výhledů na Středozemní moře.
Silnice je úzká, klikatá a v letní sezóně velmi frekventovaná, což z ní činí výzvu i pro zkušenější jezdce. Odměnou jsou však průjezdy starobylými vesnicemi na útesech, vůně moře a středomořských bylin, a především pohledy, které znáte spíše z pohlednic než z reálného života.
Doporučuje se vyrazit mimo hlavní turistickou sezónu – ideálně na jaře nebo na podzim – kdy je provoz mírnější a počasí stále velmi příjemné. Vhodná je spíše menší a obratnější motorka, která si poradí s úzkými průjezdy a častým zastavováním. Cestou lze navštívit historická města, ochutnat místní kuchyni a odpočinout si na plážích. Amalfitánské pobřeží nabízí motorkářský zážitek, který propojuje jízdu, kulturu a gastronomii.
Severská výzva: Atlantická cesta, Norsko
Atlantická cesta (Atlanterhavsveien) je důkazem toho, že motorkářský ráj nezná hranic zeměpisných šířek. Tento 8,3 kilometru dlouhý úsek na norském pobřeží je součástí silnice č. 64 a spojuje města Kristiansund a Molde pomocí série mostů, ostrůvků a hrází, které se jako had vine nad rozbouřeným Atlantikem.
Přestože je samotná trasa poměrně krátká, zážitek z jízdy po ní je intenzivní. Mosty, které se dramaticky klene nad mořem, připomínají architektonická umělecká díla a přímo vyzývají k fotografování. Nejznámějším z nich je Storseisundet – most s optickým klamem, který při určitém úhlu vypadá, jako by vedl do nebe.
Atlantická cesta je ideální součástí delší mototrasy přes celé Norsko, například v kombinaci s Geirangerfjordem nebo Trollí cestou (Trollstigen), která nabídne další porci zatáček a výškových rozdílů. Nejlepší čas na návštěvu je od května do září, kdy je počasí příznivé a cesty sjízdné. Na rozdíl od kontinentálních silnic je zde třeba počítat s proměnlivým klimatem a častými změnami počasí.
